Kapitola III - Běžný den dobrodruha
1. února 217 - Mám velký problém. Můj les začali napadat nemrtví a já zjistil, že je vede nějaký hodně zlý nekromant. Použil jsem tedy nějaká slabší věštecká kouzla a věštba předpověděla, že bude žít ještě 50 let. Bál jsem se na něj tedy zaůtočit, protože bych ho neporazil a žil by ještě dlouho potom. Rozhodl jsem se tedy naplnit věštbu a v boji s nekromantem jsem ho přemístil do jedné budovy, kterou jsem celou očaroval svatými kouzly. Tak se nemrtví báli vyjít ven a ostatní se báli jít dovnitř.
26.července 267 - ráno - Ovšem tento rok jsem se nekromanta konečně zbavil. Ta skupina ubožáků ho porazila, ani nevím jak ! Všichni přišli k "magické věži", většina přeskočila jámu, ti co nepřeskočili tak byli vytaženi, a vpochodovali dovnitř. Pak jenom moji zpěvaví ptáci naslouchali masakrujícím vzlykům občas nemrtvých a občas dobrodruhů. Následně se ocitli na vrcholku věže a setkali se již s opravdovým nepřítelem - Xenonem Xyresem. Obdivuji je - dokázali skvěle týmově spolupracovat. Ač byl závěrečný souboj velice napínavý - na nohách již byl jen nekromant a Potulný mnich - nakonec dobrodruhové přecejenom vyhráli. Celou budovu obsadili a navíc našli magickou truhličku, která byla plna velice milých překvapení.
Přes oběd si dobrodruhové vyléčili a odpočinuli si. Vincent - mistr bojovník - však poprosil dobrodruhy, zda by se nechtěli vydat do nedaleké elfí vísky pro jeden velice hodnotný ametyst. Dobrodruhové přikývli a po 3 hodinách odpočinku se vydali na cestu.
Asi po půl hodině cesty došli k vísce, která byla ohraničena speciální bariérou. Elfové požádali dobrodruhy, ať odloží všechny zbraně. Všichni tak až na Rinase učinili a vešli dovnitř. Rinas zůstal na okraji ještě s 2 strážnými. Vše vypadalo dobře. Vyvolali si u elfího náčelníka audienci a požádali ho o ametyst. Ten se ovšem strašně naštval, že je to pradávný poklad jejich vísky a ametyst nechtěl uvolnit. A proč by vůbec měl ? Stejně jen lidská populace kouzlí a kouzlí a tím narušuje krajinu. A elfové nemají důvod spolupracovat s lidmi.
Po dlouhém jednání se dohodli na tom, že proběhne hádanková soutěž - jestliže vyhrajou dobrodruhové, tak si můžou na 1 den odnést ametyst a 1 den nebudou smět kouzlit. Jestliže vyhrajou elfové, budou muset okamžitě dobrodruhové utéct. Soutěž tedy proběhla - nicméně elfí moudrost se tentokrát moc nepředvedla. Bohužel - tahle víska byla plná lesních elfů, kteří neměli s nějakým "starým elfím vzděláním" vůbec nic společného. Dávali lehké hádanky a byli pokořeni dobrodruhy, kteří zuřivě vymýšleli těžké rébusy, a proto to taky vyhráli.
Měl se tedy konat rituál, který dočasně zbaví mágy jejich síly. Ale asi v polovině rituálu dobrodruhové s hlasitým TEĎ přepadli elfího šamana, následně zabili i elfího náčelníka a jali se zaůtočit na jednoho mladého elfího šermíře. Ten se ovšem vyhnul všem firebolům a zbavil vědomí a způsobil těžké krvácení nejdřív Mirselovi, potom i Eleorovi a nakonec zlikvidoval i Potulného Mnicha. Nicméně neuměl léčit krvácení, takže nemohl pomoct svým elfím přátelům. Zatímco za bariérou bojovník Rinas v nestřeženém okamžiku omráčil 2 elfy a snažil se dostat přes bariéru. Ale jedině on uměl léčit a obvazovat takto závažné rány. Zařval tedy na šermíře : Pusť mě a vyléčim druhy tvé i mé!
Naivní elf přistoupil k bariéře. Šlo o vše ! Nevěděl, co má udělat. Ale pro náčelníka a šamana chtěl udělat vše. Mávnutím ruky tedy zrušil bariéru. Rinas k němu vystoupil poklidným krokem, jako by se nic nedělo. Jakmile ale kolem něj procházel, okamžitě trpasličí bojovník zmasakroval elfa mečem a propíchnul mu srdce.
Dobrodruhové si vzali ametyst a odkulhali z elfí říše zpět do vesnice. To se povedlo !