Kapitola I - Uvítání
Zdravím - pokud čteš tento deník, jsem již asi dávno pod kytičkama na onom světě, anebo mi ho můj vlk Zubí Smrt někde odnesl a rozkousal a ty si ho jako zvědavý smrtelník našel a snažil se z něho něco vyčíst. Inu - jsem druid pohraničních lesů a říkájí mi Povznesený. Ale - abych pravdu řekl - říkám si tak sám. Jediný, s kým žiju v kontaktu, jsou zvířata, a ty mě nazývají "Vydřiduch". Ale dost už nesmyslných keců, které vás stejně asi nezajímají.
9.července 267 - Tehdy ráno měl Zubí smrt špatné trávení - zas po dlouhé době - a já tušil, že se stane něco špatného. Tak jsem vyslal Havraní oko - aby zkontroloval situaci. Hejtman se v hospůdce nalíval pivem, mistr hraničář a hostinská na sobě leželi na lavičce a obchodník Jeufry Jefferson řval na jednoho nebohého chlapečka, co si dovoluje šahat na jeho čerstvé jablíčka. Když v tom přiběhne vesničan ve slaměném klobouku a poprosí všechny účastěné, aby přišli pomoct sousedovi - prý je tam nějaká banda otravných hejsků a chcou z něho dostat peníze a jídlo. Tehdy se mu vydal na pomoc mistr Hraničář a Vincent - osobní stráž hejtmana, který se do jeho družiny připojil teprv nedávno. Společně tam přišli a uviděli tu spoušť - asi 10 černopláštníků rabuje celou farmu a je jen malá šance že někdo přežil. Společně je tehdy zahnali - až na 1 - který se podařil mistrovi Hraničářovi odchytit pro výslech - nicméně ho Vincent okamžitě propíchl. Nevím, asi byl docela nervozní.
10.července 267 - Tehdy jsem na výzvědy poslal mého speciálního hlodavce, "Chudou Kostelní myš". Svět smrtelníku je najednou tak zajimavý! Takže : přežil to jen 15 letý farmářský chlapec, který to teď bohužel nebude mít lehké. Nabídli mu pracovat na jiné farmě, ale ten to odmítl a rozhodl se, že pomstí smrt své rodiny. Do minuty odešel.
24.července 267 - po 14 dní se nedělo nic zajímavého, a já snad myslel, že zas zahájím dlouhý 7 letý odpočinek. Nicméně - do Hejtmanství přišla nějaká skupinka dobrodruhů. Vůbec nevím, co byli zač - Jeden vysoký, urostlý - říkajíc si "Potulný mnich" opírající se o silnou dřevěnou hůl. Druhý, spíše podsaditý a nízký - nebezpěčně ozbrojen - dívajíc se již slintavě, kdy už schladí své hrdlo zlatým mokem - trpaslík Rinas. Třetí, inteligentního vzevření menšího vzrůstu, opírajíc se o zajímavě vyrobenou hůl (já, Povznesený, mám samozřejmě lepší, ale nechci se předvádět) si říká Eleor. A poslední, taktéž výrazu typu - já vím, o co tady de - si jako poslední vykráčel a kochal se výhledem na krajinu. Nazýval se Mirsel. Tvářili se, že jsou velcí bouchači, ale já věděl, že to jsou zatím nuly. To se dá - vycítit. Kdo ví, možná z nich něco bude.